Třetí letošní regionální exkurze byla náhledem do horských převážně smrkových lesů, kam kalamita ještě nedosáhla. Vůbec však nemůže být jisté, co se zde bude dít v budoucnu, pokud se budou sucho a další nepříznivé projevy změny klimatu dále stupňovat. Proto je třeba rychle a efektivně zvyšovat odolnost i těchto horských smrčin. Na tomto revíru jsme viděli a slyšeli, jak toho chce dosahovat místní revírník: výchovou zaměřenou na zvýšení druhové, výškové, tloušťkové i prostorvé struktury, obnovou pomalou těžbou individuálním nebo hloučkovitým výběrem v plošně nerovnoměrné intenzitě v průměru za porost zhruba odpovídající běžnému přírůstu, důslednou podporou každé vtroušené dřeviny i využíváním pionýrských dřevin. Tyto zásady bourají po generace upevňované návyky pěstovat lesy v rovnoměrné hustotě a v plném zápoji.
Problémem nejsou jen důsledky změny klimatu a jejich nepředvídatelný vývoj, ale také nezvládnutý management zvěře, komplikované pracovně-organizační podmínky u LČR, vztah se smluvními partnery, byrokratická nepružnost, zastaralá lesnická a myslivecká legislativa… Stručně „odpor prostředí“.
Leave a Reply